Vyhledat
  • Barbora Sýkorová

Najděte svůj vnitřní klid

Také právě zažíváte období plné zmatku? Dny, kdy si kladete otázku, co se to děje. Zapomínáte na rozdíl mezi snem a realitou. Já takové období prožívám. Vesměs jsem spokojená a usměvavá, snažím si poradit se současnou situací. Pravdou ale je, že jsou i dny či chvíle ve dni, kdy jsem naprosto zmatená. Stejně jako všem ostatním se i můj život během jednoho měsíce otočil o 360°. Já, která miluji plánování, si teď nejsem jistá svou přítomností a neznám své výhledy do budoucnosti. Za pouhý měsíc jsem se přesunula ze severní polokoule na jižní a zpět, byla jsem zavřená doma dva týdny bez toho, abych vůbec věděla, jak vypadá situace v ulicích Prahy, podívala jsem se za svou rodinou a zrušila své plány na celý rok. K tomu se přidalo ještě pár dalších bodnutí nožem.


Občas se zasním a říkám si: Proč nejsem v Brazílii? Proč jsem tam nemohla studovat? Kde to jsem? Já jsem opravdu byla v Brazílii? Opravdu je nějaký virus? Já vážně v srpnu nepojedu do Brazílie? Proč nejsem v kontaktu s mým nejbližším člověkem? Co se stalo? Co se to venku děje? Proč ráno sněží a odpoledne se dá opalovat? Jaktože jsem tak dlouho u své rodiny? Proč nestuduji? Proč musím mít roušku? Proč nemůžu utéct na bezpečnější místo? Proč nemůžu pracovat? Proč nemůžu fotit? Proč nemůžu vidět své kamarády? Proč nemůžu jít do kavárny? Proč nemůžu jít nakupovat? … V hlavě mám jeden velký zmatek a honí se mi v ní stovky otázek. Také to tak někdy máte?


A pak se zastavím a zamyslím se. Když není jistá budoucnost, vrátím se do své minulosti. Na místo, kde jsem cítila bezpečí. A tak jdu do lesa mého dětství. Je to les, který stojí hned vedle mého rodného domu. Jdu k mé oblíbené studánce a pamatuji si, jak jsem do ní spadla, jak jsme z ní pili vodu a sledovali jsme žáby. Jdu dál a vybavuji si, jak jsem jako malá přejížděla tyto panely s mým dědečkem na babetě. Vzpomínám si, jak jsem si v něm s rodinou často hrála. Trhali jsme borůvky a lesní jahody, lezli jsme na starý skokanský můstek a každoročně jsme chodili na houby. Les jsem měla přesně rozdělený, zejména podle hub: Les, kde rostly klouzci, les, kde rostly muchomůrky, les, kde rostly jenom babky. Také podle jistých charakteristik: Les, který byl vstupem na tajný palouček, o kterém nikdo nevěděl a kde se často pásly srny. Les s vysokým bukem. Les, na jehož konci stála studna. Les, který byl vstupem na louku. Les, který vedl na sjezdovku. Pak tam byl tmavý strašidelný les, do kterého jsem se bála vstoupit a les, který vedl k babičce. Věděla jsem přesně, kde najdu břízy a kde smrky a borovice nebo buky. Zkrátka jsem to tam opravdu znala. Byla jsem tam opravdu šťastná. Cítila jsem tam bezpečí, jistotu a klid. Bylo to mé království.


Dnes jsem tam po několika letech vstoupila zas. Velká část lesa byla vykácena. Byly vytvořeny nové cesty, a dokonce tam budují cyklostezku. Snaží se z mého lesa udělat zorganizované prostředí pro sport. Les se za ty léta změnil, můj pocit v něm ale zůstal stejný. I přes všechny tyto změny je pořád místem, kde se cítím dobře. Cítím se tam naplněna jistotou. Když se tam procházím, vím přesně, kdo jsem a proč tu jsem. Pamatuji si na všechny ty krásné momenty, které jsem tam prožila, a že jich za těch osm let mého života u lesa bylo opravdu hodně. Vybavuji si všechny momenty, jako by se odehrávaly právě teď. Najednou cítím, že je vše tak, jak má být. Asi bych tam měla chodit častěji.


A kde cítíte toto příjemné bezpečí vy? Nemůžete na místě být? Zavřete oči a představte si prostředí se všemi detaily, ponořte se do své představivosti. Užijte si pocit klidu, spokojenosti a bezpečí. Prožijte to. Naplňte se energií, vzpamatujte se z tohoto zvláštního období a nechte se uzdravit vaší představivostí. Jakmile najdete svůj vnitřní klid a své pravé já, můžete se znovu postavit na nohy a pokračovat vesele vaší cestou životem. S novým začátkem, s úsměvem.




38 zobrazení

 © 2020 Barbora Sýkorová