Vyhledat
  • Barbora Sýkorová

Někdy je lepší ustoupit od našich plánů a snů

Někdy je lepší ustoupit od našich plánů a snů, uvědomit si, kdy je ten správný čas na změnu plánů.

Ještě včera (21. března) jsem si užívala pohodový den. Byla jsem s kamarádkou u její maminky v Caxias a venku svět vypadal, jako by se nic nedělo. Odpoledne jsme se rozhodly vydat se domů – ona do Rio de Janeira a já ještě o město dále, do Niterói. Dozvěděly jsme se ale, že autobusy do metropole jsoupřerušeny, stejně tak do Niterói se z Ria nedá dostat. Zavolaly jsme Uber. Zrušil to. Zkusily jsme to znovu a další řidič nabídku přijmul. Cesta trvala skoro hodinu a byla drahá, ale měly jsme jistotu, že se domů dostaneme. Byl to pohodový víkend. Ten ale skončil hned, jakmile jsem přijela domů do Niterói. Spolubydlící mě ani nenechala vejít do bytu: sundej si boty venku, pak hned do sprchy, všechno oblečení do pračky, už nebudeme moct vycházet z domu, ani na nákup! Zmateně jsem pozorovala její strach. Četla jsem si nová opatření ohledně koronaviru v Niterói: v ulicích bude policie, nedá se dostat do Ria, ruší se lety, zavírají se hranice, připravujeme se na boj, od pondělí bude zavřené vše kromě supermarketů a lékáren.


V tom mi vlétla do hlavy myšlenka: musím se dostat domů. A tak jsem zmateně brečela a šest hodin v noci hledala letenky do ČR. Musím odletět ještě dnes. S pomocí mého přítele, maminky a nejzlatější kamarádky Sašenky jsem si koupila letenku na dnes večer. Letenka do Amsterdamu. A co pak? Přiletím v pondělí a autobus do ČR je vyslán až na středu večer. Co budu dělat? Po hodinách hledání jsem si koupila příšerně předraženou letenku do ČR, také na středu. Přítel mi zamluvil hotel na letišti v Amsterdamu. Sašenka a mamka nespaly a obvolávaly všechna důležitá čísla, na která jsem se nemohla z Brazílie dovolat. Přišla jsem si jak ve špatném snu. Tohle je jednoznačně mé nejdražší vycestování. Nejenže mě to stojí nejvíc peněz, ale také hodně sil. Pocit, že nevíte, jestli se dostanete domu, je opravdu hrozný. Dva měsíce zařizování dokumentů na univerzity v Brazílii mě stály velké úsilí, mnoho snahy a peněz. Už jsem se zapsala na univerzitu v Niterói, zaplatila poplatek na federální policii, shromáždila všech 15 dokumentů k předložení a zařídila si potřebné věci v Brazílii. A teď mám jet domů? Ale jak? Uber už na letiště nejezdí. Uf, spolubydlící zavolala známému, aby mě odvezl, díky bohu nás nezastavila policie.


A tak sedím na letišti. Studium v Riu? Tancování? Focení? Výlety a nové znalosti? To všechno se rozplynulo během vteřiny. Být zavřená v bytě v Niterói několik týdnů a očekávat výrazné zhoršení situace jsem si opravdu nechtěla představit. Najednou jsem přesně věděla, že musím odjet. A tak sedím na letišti v Riu. Za pár hodin mi SNAD letí letadlo do Amsterdamu. Přespím tam dvě noci a budu doufat, že mě pustí na let do ČR. Jsem zmatená. Některé věci si v životě prostě nenaplánujeme. Jsme v tom všichni. My všichni se musíme tento rok vzdát pohodlí a našich plánů. Někdy je lepší vzdát se dobrodružství a zážitků „Jaké bylo být zavřená 5 měsíců v bytě v Niterói“ či riskovat, že se nebudu moct vrátit vůbec, a zkrátka odjet. Jet za rodinou. Být s našimi nejbližšími. Mít jistotu, že je budeme moct vidět, a že nás hranice nerozdělí.


Nevím, jestli odletím. Nevím, jestli něco nechytnu po cestě. Nevím, jaké to bude, až přijedu domů. Nevím, co budu po cestě jíst. Nevím, zda v ceně letenky do Prahy je zavazadlo. A je mi to jedno. Tohle jsou momenty, kdy peníze ztrácí svou hodnotu. Přednost má rodina, bezpečí a zdraví. Ne vždy se nám v životě děje to, co si přejeme. Ne vždy můžeme dělat co chceme a být tam, kde bychom chtěli být. I přesto, že zkušenosti a vzdělání jsou důležité a tvrdě pracujeme na svých cílech, chceme se zlepšovat a prožít zkušenosti, které nám mohou ovlivnit celý život. Ale nic není tak důležité jako rodina. Nemůžu se dočkat, až obejmu své blízké. Je úžasné vidět, kdo tu pro vás vždy je, v dobrém i zlém. Děkuju. Už jedu k vám. Chci tu také být pro vás. Chci to prožívat s vámi. Být vám nápomocná. Už to není o nás samotných a naší budoucnosti. Je to o nás všech.




12 zobrazení

 © 2020 Barbora Sýkorová