Vyhledat
  • Barbora Sýkorová

Kolik oblečení potřebujeme?

Když jsem se před sedmi lety přestěhovala se svojí tehdejší spolubydlící do prostorného bytu, který se nacházel poblíž pražského metra Hradčanská, nechala jsem si tam převést všechny mé věci. Tehdy jsem si začala uvědomovat, že zdaleka tolik věcí nepotřebuji. Prohrabovala jsem se oblečením a stranou dala tři velké pytle, do posledního centimetru plné kusů oblečení, které jsem nenosila. Říkala jsem si, že ho někdo využije lépe a oblečení jsem začala prodávat na internetových stránkách. Během roku a půl jsem prodala přes 250 kusů oblečení, na profilu jsem měla přes 200 recenzí od lidí, kteří si kousky zakoupili. S nadšením jsem si bez výčitek za obdržené peníze kupovala oblečení další. Říkala jsem si, že co si za oblečení vydělám, můžu za oblečení utratit. Samozřejmě jsem utrácela více. Když už mi zmizely pytle se stovkami oblečení, postupně mi začaly přibývat kousky další. Při nákupu nového oblečení jsem si vždy pomyslela: když se mi kousek přestane líbit, prodám ho. Věděla jsem, jak ho prodat dobře. Několikrát týdně jsem byla na poště, čekající ve frontě s několika balíčky s oblečením, které jsem měla odeslat různým slečnám. Bavilo mě to. Nafotit ho, hezky ho zabalit a odeslat; dostat feedback, jak jsou nové majitelky s oblečením spokojeny. Bylo to skoro jako bych měla firmu. Firmu s jednou nevýhodou – nikdy zakoupené oblečení nemělo cenu kousku nového a ten čas, který jsem nad tím strávila, jsem mohla investovat do něčeho užitečnějšího. Je fajn mít možnost prodat něco, co již nechceme či to darovat někomu, komu daný předmět poslouží a ocení ho. Ale neměli bychom nakupování nových věcí a jejich prodej brát jako každodenní součást našeho života. Žijeme v době, kdy je oblečení laciné. Na každou party si můžeme pořídit nové šaty, pomalu každý týden můžeme nakupovat a pořád nás to nestojí tolik, abychom toho nechali. Nudíme se. Máme potřebu srovnávat se s jinými. Máme potřebu být trendy, mít ty nejlepší kousky za co nejlevnější cenu. Neuvědomujeme si, jaké společenské a enviromentální problémy tím podporujeme. Je to už pár let, co jsem se začala zajímat o minimalismus; mít jen to, co mi sedí, co ráda nosím, co je z kvalitního materiálu, co se dá kombinovat se vším. Uvědomila jsem si, že čím méně toho mám, tím více nabývám pocitu, že mám vždy co na sebe. Předtím jsem bojovala s pocitem, že nemám nic, i když jsem koukala do plné skříně. Bylo to právě proto, že jsem ve skříni neměla oblečení mého stylu, oblečení, které by mě neomrzelo, oblečení, které bych ráda nosila. Rozhodla jsem se, že budu chodit nakupovat jen záměrně, když něco opravdu potřebuji. Uvědomila jsem si, že jsem spokojenější, když mám pár kusů oblečení, které mám opravdu ráda. Předtím, než si něco koupím, opravdu se zamyslím, zda to potřebuji, chci a zda to budu chtít ještě dlouho či je to jen pouhá touha po něčem, co je trendy, ale jinak by se mi to nelíbilo nebo něco, co se za chvíli rozpadne. I když občas nakupuji produkty fast-fashion, upřednostňuji obchody ověřené, kde je zjištěné, že za výrobek dostali všichni řádně zaplaceni. Pokud si chci koupit něco levného, podívám se nejdříve, zda bych to nemohla sehnat v nějakém second handu, které jsou dnes plné téměř či zcela nenošených produktů. Poté, co jsem v Brazílii strávila devět týdnů s jedním batohem pouze se 4 topy, 1 kalhoty, 1 legíny, 2 kraťasy, 1 šátkem, 1 mikinou, 1 bundou a 1 šaty, zjistila jsem, že mi nechybělo vůbec nic. V životě jsem se zaměřila úplně na jiné věci. Věděla jsem hned, co si vzít na sebe, nýbrž jsem se rozhodovala podle počasí. Vše mi ladilo ke všemu a konečně jsem se soustředila na důležitější podněty. Neustálé nakupování oblečení nám zkrátka štěstí nepřinese. Žijme okamžiky, ne nakupováním.




6 zobrazení

 © 2020 Barbora Sýkorová