Vyhledat
  • Barbora Sýkorová

Co se nám příroda snaží říct?

Co se nám příroda snaží říct? Od začátku roku 2020 se zprávám o koronaviru začala udělovat větší pozornost. Někteří začali panikařit již od začátku, jiní začali preventivně kupovat roušky, respirátory a jídlo a ostatní pokračovali v běžném životě a nemoc ignorovali. Na jedné straně stál názor, že nemoc je vážná hlavně proto, že se přenáší rychle a její inkubační doba je až dva týdny, na druhé straně domněnka, že není nebezpečná nemoc, ale chování lidí. Na koronavirus umírají hlavně staří lidé, pokud mladí, tak měli i jinou nemoc. Každým dnem se zprávy zesilují a lidé začínají šílet. Dne 12. března 2020 bylo po celém světě nakažených téměř sto padesát tisíc lidí, mnoho z nich novým typem koronaviru, který dostal název COVID-19. Vzhledem k tomu, že v Itálii již je více než 15 000 nakažených a vláda na tolik akutních případů v nemocnicích není připravena, dělají se různá opatření. Vir je rozšířen po celém světě a počty nakažených se každou hodinou zvyšují. Státy v Evropě postupně zavádějí karanténu.


Česko s počtem nakažených přes 100 ji preventivně zavedlo dne 12. března. Zavřené školy, rušení všech akcí, včetně divadel, sportovních utkání, festivalů a pravidelných tanečních i jazykových lekcí. Lidé nemohou vycestovat do několika zemí. Nad zemí létají prázdná letadla. Lidé se bojí vyjít z domu. Navráceným Čechům z Itálie při porušení karantény hrozí až tří milionová pokuta. Je to poprvé v mém životě, co byl na území České republiky zaveden nouzový stav na třicet dní. A já situaci sleduji z vnější a vůbec z toho nemám dobrý pocit. Tento semestr mám v pondělí začít studovat na vysoké škole v Brazílii ve městě Niterói, které leží naproti městu Rio de Janeiro. Přiletěla jsem v neděli 8. března. To by mě ještě nikdy nenapadlo, jak se situace v Evropě bude vyvíjet.


Ještě do včera (12.3.) jsem byla neskutečně vděčná za to, že jsem se sem vůbec stihla dopravit, jelikož teď už by to nebylo možné vzhledem k univerzitním opatření. Včera v noci mi ale přišla zpráva: „Dnes v noci bude mít vláda v Riu zasedání za účelem prodloužení školních prázdnin (tzn. výuka by příští pondělí nezačala.) Objevil se první případ lokální nákazy koronavirem v Riu, nebyl přivezen z jiné země a nakažený člověk údajně nepřišel do kontaktu s nakaženou osobou. Uvidí se, zda se opatření budou vztahovat i na Niterói.“ Při přečtení této zprávy mi došlo, že jsem situaci neunikla. To stejné jako v Evropě se může stát i tady. Odborníci tvrdí, že virus při vyšších teplotách zemře, očividně je ale několik případů i tady a v jiných teplých krajích. A tak přemýšlím, říkám si, že k ničemu takovému tady nedojde, a pak se zamyslím: Vždyť to stejné jsem si myslela o Česku. A tak čekám, co se bude dít, zda a jak se mě situace dotkne. Epidemii v Brazílii si opravdu představit neumím.


Svět je malý a nikdy nevíme, pro co se vláda rozhodne. Preventivní opatření jsou jistě potřebná, uvidíme, jestli počty nakažených časem začnou klesat. Je to doba, kdy bychom měli být doma, pomáhat si navzájem, vážit si klidného času s rodinou a myslet na své fyzické i mentální zdraví, aby nás virus obešel. Jde to ale, když všechny zprávy mluví jen o viru? Když nemůžeme dělat nic z toho, na co jsme zvyklí? Když si přijdeme jako v apokalypse? Co se nám tím vším snaží Země říct? V Asii se vyčistila obloha. Snížení dopravy přispěje k úbytku znečištění vzduchu… Nejsme zvyklí na rozdíl od našich babiček být připraveni na krizové situace. Nežijeme s tím, že jednoho dne možná bude všechno jinak. Žijeme a chceme žít ve svobodné zemi a myslím že nikoho z mladších generací by nenapadlo, že se něco takového může stát.


Mnoho z nás si nešetří peníze, žije z výplaty k výplatě. Celý měsíc dřeme a pak utrácíme za věci, které nepotřebujeme a hned další den je nemáme rádi…. Co se nám tím vším snaží příroda říct? Vrátit nám uvědomění a vděčnost? Přehodnotit naše hodnoty? Pomoct nám ukázat naší druhou stránku osobnosti? Uvědomit si, co je opravdu důležité? Zdraví, rodina, přátelé, práce, kulturní život, potrava, voda…o tohle všechno můžeme lehce přijít… Snad každému z nás je jasné, že s tímto vším přijde i ekonomická krize. A proto… nechtějme zpět peníze, které jsme utratili za budoucí festivaly, přednášky, divadla či dovolené. Pomozme firmám a jednotlivcům přežít. Pokud máme víc peněz, pomozme svým blízkým, kteří je nemají. A dnes, zpráva dne… zákaz vycestování z ČR. Prosím… já se jen chci vrátit v červenci zpět za svou rodinou… Aneb virus, který nás má znovu postavit na nohy a otevřít nám oči. Posílit nás, s těmi pravými hodnotami.







4 zobrazení

 © 2020 Barbora Sýkorová